Životopis

... ... ... připravuje se

Spisovatel, hudebník a snílek.

Narodil jsem se v Olomouci 1. prosince 1986, svou autorskou činnost jsem započal již za mých raných let, kdy v rámci soutěže na základní škole Zeyerova jsem složil svou první píseň: "Neperte se".


Můj otec Jaromír Kaňák 


Narodil se v Prostějově jako třetí dítě ředitele prostějovské banky Josefa Kaňáka. Ze vzpomínek z dětství vzpomínal na otcovu plnou skříň doutníků, se kterými vydržel celou válku, kdy si každý večer na uklidněnou jeden zapálil.


Níže přikládám úryvek magisterské práce s laskavým svolením autora pana Ivo Přikryla, za což bych mu chtěl touto formou poděkovat a vyjádřit vděčnost za vzniknutí textu, který popisuje výraznou část života mého otce.

Jaromir Kanak



MAGISTERSKÁ PRÁCE

(UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - FILOZOFICKÁ FAKULTA - KATEDRA MUZIKOLOGIE)

autor: Mgr. Ivo Přikryl

z práce Swingové a taneční orchestry v Prostějově v letech 1939-1989

SWING AND DANCE ORCHESTRAS IN PROSTĚJOV FROM 1939 TO 1989

Vedoucí práce: PhDr. Ingrid Silná, Ph.D.

Olomouc 2014



Orchestr Jaromíra Kaňáka

Další oblíbený prostějovský taneční orchestr vedl třicet tři let J. Kaňák. Tuto poměrně dlouhou dobu můžeme podobně jako u předchozího orchestru M. Milotínského rozdělit do tří období, v tomto případě podle obsazení a prováděného repertoáru - léta 1952–1958, 1959–1968 a 1969–1980.


Orchestr v letech 1952–1958


První Kaňákovy pokusy vytvořit orchestr spadají do let 1946–1950. Za své velké muzikantské vzory tehdy považoval americké trumpetisty Leslie Hutchinsona a Harryho Jamese. Zejména pod vlivem nastupujícího be-bopu(#171) a Leslie Hutchinsona podnikal Jaromír Kaňák první kroky k založení vlastního orchestru. Za studií na Obchodní akademii v Prostějově se mu podařilo sestavit pouze ze studentů hudební skupinu Buggy boys (1946–1947) a v letech 1948–1950 postupně dva soubory podobného typu. První z roku 1948 hrál v Národním domě v obsazení bicí, kontrabas, kytara, trubka, klarinet, saxofon, akordeon a zpěv (viz příloha č. 11). Druhá kapela z roku 1949 měla neúplné švédské obsazení čtyř saxofonů, jedné trumpety a rytmické sekce:

#172
trubka – Jaromír Kaňák, saxofony – Bernard Vařeka, František Vláčil, Jiří Synek, Ladislav Řehulka, bicí – Josef Valda, kontrabas – Miroslav Smékal, harmonika – Ivo Moravus.

#171 Be-bop, značovaný též bop, re-bop. Tohoto termínu použil první Dizzy Gillespie v roce 1945. Nejčastěji používané nástrojové obsazení bopových formací bylo: trubka, alt saxofon, klavír, basa, bicí. Typické prvky: melodika rozšířená k chromatice, alterace, melodické skoky, rozšíření ambitu, septakordy, nónové akordy, harmonické modifikace, v rytmice přesunutí akcentu na kterékoliv místo v taktu, polymetrické a polyrytmické postupy, nositelem rytmu byl činel atd.
#172 Rozhovor s Miroslavem Jachníkem ze dne 15. 1. 2014, osobní archív Ivo Přikryla.

Slibně se rozvíjející budoucnost této skupiny přerušil odchod J. Kaňáka z důvodu splnění povinnosti základní vojenské služby v roce 1950. Není známo, zda provozoval muziku také během dvouletého výkonu vojenské služby, ale určitě se nepřestal zajímat o hudbu jako takovou. Vždy ho přitahovaly novinky z elektroniky, obzvláště ty, které se nějakým způsobem pojily s hudbou a mohl je náležitě v této oblasti využít. Jednalo se především o aparatury, zesilovače, mikrofony, elektrické klávesy a byl prý majitelem prvního magnetofonu v Prostějově, na který se dalo nahrávat.

Po návratu z vojenské služby v roce 1952 se okamžitě zapojil do hudební dění na Prostějovsku a v okolí. V té době zde hrál již velký orchestr Miloslava Milotínského a několik menších souborů. Jaromír Kaňák oslovoval mladé muzikanty se zájmem o jazz, swing a populární taneční hudbu za účelem sestavení nového konkurenčního tělesa. Když se mu podařilo získat pro svůj nový orchestr muzikanty a obstarat notový materiál, oslovil vedení národního podniku Agrostroj Prostějov, kde byl zaměstnán. Tento podnik se stal zřizovatelem nové kapely a poskytl patřičnou aparaturu.

Jaromír Kaňák při sestavování repertoáru navštívil i prostějovského muzikanta Miroslava Jachníka. Ten k tomu poznamenal: „Když se vrátil Jaromír Kaňák z vojny do Prostějova, přišel k nám domů a zeptal se mě, jestli nemám desku s Leslie Hutchinsonem. Já jsem ji měl, tak jsem mu ji půjčil. Na otázku proč zrovna tuhle desku mi Kaňák odpověděl, že ve světě se hraje švédským způsobem a on by chtěl několik skladeb pro takové obsazení z této desky napsat. Všechno si sám opsal a upravil pro svoji novou kapelu. #173

Repertoár orchestru obsahoval dále skladby od Franka Sinatru, Binga Crosbyho, orchestrů Benny Goodmana, Glenna Millera, Charlie Spivaka, Lucky Millindera, Harry Jamese. Z Českých autorů převážně od Leopolda Korbaře, Zdeňka Petra, Bedřicha Nikodéma, Vlastimila Hály, Miloslava Ducháče, Jiřího Traxlera a jiných. Jaromír Kaňák skladby nejen instrumentoval, ale psal i řadu českých textů na původní anglické, které se staly oblíbenými mezi posluchači a mnozí si je pamatují dodnes.

Kaňákův orchestr hrával v padesátých letech 20. století k tanci i poslechu převážně v Národním domě. V létě to byl veřejností velmi oblíbený taneční parket venku na zahradě, v zimě potom uvnitř v sále. 

#173 Rozhovor s Miroslavem Jachníkem ze dne 15. 1. 2014, osobní archív Ivo Přikryla.

Obsazení orchestru Jaromíra Kaňáka v roce 1953: kapelník, umělecký vedoucí, trubka – Jaromír Kaňák, saxofony – Miloš Pospíšil, Stanislav Brácha, Jiří Synek, Ivo Gelner, Zdeněk Znojil, klavír – Ivo Moravus, Josef Kaňák, kontrabas – Miroslav Smékal, bicí – Jiří Nespěchal, Josef Valda, zpěv – Dušan Zeidler.


Kapela si postupně našla v Prostějově svoje příznivce a přibývalo míst, kde ji bylo možno slyšet. V plesové sezóně hrála Kaňákova kapela pátky a soboty střídavě v Národním nebo v Dělnickém domě. Jednalo se o šibřinky, karnevaly, plesy, přátelské večírky k různým příležitostem a veselé estrády s tancem.

Od roku 1954 se stal zřizovatelem orchestru Jaromíra Kaňáka Okresní osvětový dům Jiřího Wolkera, který sídlil v Národním domě, kde měl soubor domovskou scénu.

V prostějovském kulturním kalendáři vycházely například v roce 1957 zprávy o probíhajících vystoupeních orchestru: „Každou neděli v lednu – pravidelné odpolední čaje s tancem od 15,00 hod. do 19,00 hod. V sále TJ Jiskra, Skálovo nám. (sokolovna). Hudba tanečního orchestru Domu osvěty pod vedením J. Kaňáka. Vstupné Kčs 3, – . #175

V letních měsících roku 1957: „Každou sobotu v zahradě RaJ, závod Osvětový dům. – Hudba domu osvěty, ved. Kaňák. #176

Jaromír Kaňák často poslouchal zahraniční orchestry a nechal se jimi inspirovat. Konkurenční prostředí v Prostějově a inspirace převážně anglo - americkými swingovými a jazzovými soubory ho přinutily k rozšíření orchestru. Ke stávajícímu obsazení přidal dvě trubky a dva trombony. Přišli i noví zpěváci a zpěvačky, kteří se často měnili. Totéž platilo i o muzikantech v kapele. Někteří přecházeli postupně z jednoho orchestru do druhého a hostovali pravidelně i v menších souborech. Velký orchestr Jaromíra Kaňáka hrál nejčastěji v obsazení: pět saxofonů, tři trubky, dva trombony, klavír, kontrabas, bicí a dva zpěváci. Obsazení a jména hráčů velkého orchestru Jaromíra Kaňáka od roku 1957:

saxofony – Ladislav Houška, Květoslav Toufar, Milan Duda, Josef Pořízka, Zdeněk Znojil, (Vít Parák) trubky – Jaromír Kaňák, Ivan Liska, Jan Batěk, (Lubomír Boček 1960-1963), trombony – Radovan Kravák, Miloš Balcařík, klavír – Zdeněk Fišer, Jiří Kolmar,

#175 In: Kulturní kalendář, Prostějov v kultuře, osvětě a sportu v lednu 1957, s. 18.
#176 In: Kulturní kalendář, Prostějov v kultuře, osvětě a sportu v červnu 1957, s. 116. (Milan Dvořák), Josef Kaňák, kontrabas – Jiří Procházka, bicí – Jiří Nespěchal, zpěv – Alois Baxa, Jitka Znojilová, Eva Složilová
#177 (viz příloha č. 13).

Orchestr v letech 1959–1968


Na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století vedl Jaromír Kaňák souběžně velký orchestr a malou kapelu. V roce 1959 opustil s velkým orchestrem na nějakou dobu obě pódia Národního domu, přenechal je menšímu souboru pod vedením Zdeňka Fišera a vystupoval stále častěji s vlastní malou kapelou v sále restaurace U Kalicha.

#178 Lidově se tomuto sálu říkalo svíčkárna, neboť produkce probíhaly za osvětlení svíčkami, umístěnými na stolech. Do přednáškového sálu Národního domu se vracel se svým velkým orchestrem jen ojediněle, jako například 31. prosince 1960: „Přednáškový sál MěstOB, 31. prosince (sobota) – 20,00 h. Silvestrovský večer. K tanci hraje orchestr J. Kaňáka.“#179 Během několika let se v obou tělesech Jaromíra Kaňáka vystřídala řada výborných instrumentalistů - Miroslav Kolba, Jiří Budař, Lubomír Boček (1960–1963), Ludvík Záruba #180 a zpěváků - Hubert Laník, Břetislav Bibrle, Hana Jónová, Ivana Soldánová, Alice Keclíková, Tonda Zbožínek a Zdeněk Konšel.

V roce 1964 Jaromír Kaňák ukončil účinkování velkého orchestru úplně a vystupoval již pouze s menší kapelou převážně ve svíčkárně. Tady se hrávalo i třikrát týdně a vždy bylo beznadějně vyprodáno. Po vzoru profesionálních československých a zahraničních skupin využíval moderních elektronických hudebních nástrojů a aparatur. Díky příznivé finanční situaci si je mohli členové kapely pořizovat. Sám Jaromír Kaňák si zakoupil jedny z prvních elektronických klávesových nástrojů (Casio) a snažil se o to, aby zvuk kapely co nejvíce korespondoval s profesionálními tělesy známými z rozhlasu a televize. 

#177 Hostovala i v kapele Šimona Sadovského např. v hotelu Avion.
#178 Kapela Zdeňka Fišera v Národním domě: „Každou sobotu od 20,00 hod. v zahradní restauraci RaJ – Osvětový dům. Hraje taneční orchestr Domu osvěty, řídí Z. Fišer. Za nepříznivého počasí se nekoná“. In: Kulturní kalendář, Prostějov v kultuře, osvětě a sportu červenec 1958, s. 122.
#179 In: Kulturní kalendář, Prostějov v kultuře, osvětě a sportu. Městská Osvětová beseda v Prostějově, prosinec 1960, s. 268.
#180 Hrával v Olomouci s Tanečním orchestrem Domu Osvěty Olympik, Olomouckým tanečním orchestrem a Orchestrem RAJ Olomouc.

Tyto nástroje s sebou přinášely i nemalé technické problémy. Jiří Procházka, kytarista a baskytarista kapely k tomu poznamenal: „Kapelník si koupil nějaké varhany, jeden z prvních modelů. Ještě tam nebyl stabilizátor, a pokud pokleslo napětí, nástroj neladil. Stávalo se to bohužel poměrně často, pořád se jenom ladilo. Původně byl trumpetista a technické věci na tento nástroj tenkrát zahrál velmi dobře. Vzpomínám si v jeho podání na trumpetový koncert Harryho Jamese, který technicky zahrál, ale jeho tón byl velmi vytlačovaný, silný až hrubý. Později přestal hrát na trubku zřejmě z důvodů nátiskových úplně.“#181

Obsazení malé kapely bylo následující: Fender piano, elektrické klávesy, trubka, zpěv – Jaromír Kaňák, (klavír – Jiří Fiala), basová kytara, kytara, zpěv – Josef Pořízka,#182 kytara, baskytara – Jiří Procházka, bicí – František Šolc, Slávek Lakomý, Josef Frýbort, Jonny Kotrys, tenor saxofon – Josef Rus, trubka – Václav Palička.

V první polovině šedesátých let 20. století přišla vrcholná fáze rozkvětu divadel malých forem a kultů pěveckých a skladatelských osobností. Nové taneční a populární písně se začaly těšit velké oblibě. Velké množství těchto populárních písniček zaznělo v různých pořadech a soutěžích v televizi a rádiových vysíláních. Jaromír Kaňák psal, instrumentoval a textoval pro svůj soubor každý týden nový repertoár. Často se stávalo, že úplně novou písničku, kterou slyšeli posluchači například poprvé v pátek v televizi, už v sobotu hrála kapela na taneční zábavě ve svíčkárně. Tímto si získala velkou popularitu a oblíbenost u prostějovského publika.

#181 Rozhovor s Jiřím Procházkou, kytaristou a baskytaristou z Prostějova, ze dne 7. 1. 2014, osobní archív Ivo Přikryla.
#182 Hrál i v prostějovských orchestrech Šimona Sadovského, Oldřicha Šubčíka a v doprovodné kapele tanečních kurzů (šedesátá léta 20. století).

Taneční večery v sále restaurace U Kalicha přitahovaly početné publikum a zdálo se, že nic nemůže ohrozit dominantní postavení kapely. Opak byl ale pravdou. Jaromír Kaňák se nepohodnul s pořadateli a v roce 1964 se s nimi i s vlastní kapelou rozešel. Muzikanti si chtěli tento pro ně důležitý finanční zdroj zachovat a hráli v pozměněné sestavě i bez kapelníka dále. Jiří Procházka k tomu poznamenal: „Kaňák si chtěl vzít hraní ve svíčkárně do vlastní režie, protože věděl, že podnik je na jeho kapelu vždy plný a Tělovýchovná jednota Sokol II, která ho vlastnila, na tom hodně vydělávala. Sokoli to samozřejmě nechtěli povolit, a Kaňák jim vyhrožoval, že i s celou kapelou odejde. My jsme tenkrát jiné uplatnění téměř neměli a rozhodli jsme se, že zůstaneme. On tedy odešel sám.“#183 

Kapela pod vedením Jiřího Procházky a s několika personálními změnami pokračovala v produkcích ve svíčkárně dál. Jiří Procházka psal a aranžoval noty, jelikož tuto činnost občas obstarával i pod kapelnickým vedením Jaromíra Kaňáka. Ten po odchodu ze svíčkárny opět sestavil novou kapelu (1965), která měla obsazení tři saxofony, trombon, trubka, bicí basa, klavír, kytara a zpěvy. Obsazení kapely bylo následující:#184

saxofony – Vít Parák, Jan Vařeka, Jiří Synek, trubka – Ivan Liska, Jiří Budař, trombon – Radovan Kravák, klavír – Jaromír Kaňák, baskytara – Jiří Procházka, bicí – František Šolc, zpěv – Eva Složilová.

Další možnost pro vystupování živé kapely Jaromíra Kaňáka v Prostějově se naskýtala v tanečních kurzech buď u Vlastimila Jirotky v Národním domě, nebo v sále ZK ROH OP Vojáčkovo nám. 2. Tam hrál se svým orchestrem například 13. března 1968: „Taneční večer – Soutěž ve společenském tanci. Hraje orchestr ZK ROH OP, vedoucí J. Kaňák. Začátek v 18 hod.“185

Pro zručné amatérské muzikanty, schopné hrát z listu a improvizovat byla možnost účinkování v tanečních vítaným finančním přilepšením. Většinou byli stálými členy nějakého tělesa, a pokud neměli zrovna vystoupení, sestavili narychlo kapelu za tímto účelem. Takových sestav bývalo několik a účinkovali zde mnohdy stejní hráči, střídající se podle potřeby. Jaromír Kaňák se občas vracel i do svíčkárny, jako například v roce 1968: „1. Března 1968 (pátek) – Maškarní ples mladých v místnostech U Kalicha. Hraje taneční orchestr J. Kaňáka, začátek ve 20 hod., vstupné 7 Kčs (masky 3 Kčs). Omezený počet míst.“#186

#183 Rozhovor s Jiřím Procházkou ze dne 7. 1. 2014, osobní archív Ivo Přikryla.
#184 Rozhovor s Miroslavem Jachníkem ze dne 15. 1. 2014, osobní archív Ivo Přikryla.
#185 In: Kulturní zpravodaj, Prostějov v kultuře, osvětě a sportu. Březen 1968, číslo 3, s. 42.
#186 In: Kulturní zpravodaj, Prostějov v kultuře, osvětě a sportu. Březen 1968, číslo 3, s. 41.

Orchestr po roce 1969


Slibná atmosféra uvolňování totalitního režimu od počátku šedesátých let 20. století dala možnost vzniknout mnoha festivalům a soutěžním přehlídkám v oblasti populární a taneční hudby. Tyto určovaly spolu s televizními pořady trendy, jimiž se naše scéna ubírala. Jaromír Kaňák sledoval podobné soutěže, přičemž se vždy snažil o to, aby jeho kapela hrála co nejnovější repertoár.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let probíhaly i v Prostějově pěvecké soutěže mladých talentů. Jaromír Kaňák navštěvoval podobné akce a na jedné takové objevil dvě mladé začínající zpěvačky Alici Keclíkovou a Boženu Medkovou. Obě dvě nastoupily záhy do jeho kapely. V červnu roku 1969 hrála kapela Jaromíra Kaňáka v prostějovském Klubu mladých:

"19. (čtvrtek) 18,00hod. – Klub mladých. Poslední schůzka sezóny – Rozloučení před prázdninami. Hraje orchestr Jaromír Kaňáka, zpívají Božena Medková, Alice Keclíková a Tonda Zbožínek."#187

Jaromír Kaňák složil příležitostně i několik písní. Psal si pro ně sám texty a upravoval je pro vlastní kapelu. S písní Košík vína, kterou sám napsal a otextoval, zvítězila Božena Medková v Mělníku, v roce 1970 na soutěži amatérských zpěváků O Kokořínského kosa.

Velký podíl na aranžování této písně pro Kaňákovu kapelu měl Miloš Balcařík. Po tomto úspěchu se B. Medková zúčastnila dalších celostátních soutěží jako například Soutěže mladých zpěváků Jihlava 1971, kde zvítězila s písní Zrození swingu, ke které napsal Jaromír Kaňák text. Vítězné písně a některé další natočila v témže roce u firmy Panton. V roce 1971 odchází s kapely Jaromíra Kaňáka, jelikož jí bylo nabídnuto angažmá v Praze u Star - clubu Tomáše Háši. Božena Medková zpívala s různými orchestry, převážně v Praze a cestovala s nimi často i do zahraničí. Do Prostějova se natrvalo již nevrátila. Vedle výše zmíněných písní otextoval Jaromír Kaňák několik dalších skladeb, mezi nimi i zahraniční, u nichž musel z politicky ideových důvodů přepsat texty. Byly to například: Loutka na provázku, Legenda Xanadu, Má vesnička za vodou, To byly časy, Jede vlak na Bělák, Nemám ráda déšť, Malé šípy a jiné.

#187 In: Kulturní zpravodaj, Prostějov v kultuře osvětě a sportu. Městská osvětová beseda v Prostějově. Červen 1969, číslo 6, s. 87.

V sedmdesátých letech dvacátého století hrál Jaromír Kaňák se svou kapelou v Prostějově a okolí při nejrůznějších jednorázových příležitostech jako byly plesy, taneční, soukromé a podnikové večírky, taneční „čaje“ atd. Pravidelněji provozoval s kapelou produkce v Dělnickém domě a v prostějovské sokolovně. Tam se střídal občas i s beatovou skupinou The Lectors.

#188
Obsazení kapely v sedmdesátých letech bylo následující:

elektrické klávesy – Jaromír Kaňák, (Miroslav Zikmund), trubka – Václav Palička, saxofon – Dionýs Szabó, basová kytara – Josef Pořízka, bicí – František Šolc, zpěv – Břetislav Bibrle, Věra Greplová (Zbožínková).

Přibližně v roce 1980 musel Jaromír Kaňák z politických důvodů ukončit činnost svého úspěšného souboru a přestěhoval se do Olomouce. Tam vedl střídavě několik kapel zaměřených spíše na pop a beat. Byl také majitelem profesionální, výkonné a moderní aparatury, se kterou ozvučoval jak kapely, tak i nejrůznější vystoupení, koncerty, slavnosti a jiné kulturní a společenské akce. Tuto činnost však neprovozoval dlouho, neboť v roce 2002 náhle a nečekaně zemřel.

#188 Rozhovor s Miroslavem Jachníkem ze dne 15. 1. 2014, osobní archív Ivo Přikryla.

Košík vína


Píseň Jaromíra Kaňáka Košík vína měla premiéru v roce 1970 a zpěvačka Kaňákovy kapely Božena Medková s ní zvítězila na soutěži amatérských zpěváků v Mělníku. Radovan Kravák ji aranžoval pro svůj orchestr a v saxofonech a trubce vypsal několik krátkých figurací (takty 1-3, 12, 17), které upravil tak, aby zněly harmonicky, v akordech. Často se podobné figury hrály v populární taneční hudbě také v unisonu. Skladba je typickou ukázkou taneční populární hudby přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Jednoduše vedená melodická linka a snadno zapamatovatelný text jsou umocněny tóninovým přechodem refrénu a sloky z dur do moll.


____________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________


Literatura


ADAM, Richard. Staré lásky opravdu nerezaví: celý život s písničkou. [Praha]: Petrklíč, 2013. ISBN 978-80-7229-373-5.

BARTOŠ, Josef et al. Prostějov: dějiny města. 2. Prostějov: Město Prostějov, 1999. ISBN 80-238-4511-X.

CUHRA, Jaroslav a kol. České země v evropských dějinách, díl čtvrtý od roku1918. Praha: Paseka, 2006. ISBN 80-7185-794-7.

CYDLÍK, Tomáš et al. Historie a současnost podnikání na Prostějovsku. Žehušice: Městské knihy, 2009. ISBN 978-80-86699-56-1.

CYDLÍK, Tomáš et al. Osobnosti Prostějovska. V Prostějově: Klub historický a státovědný, 2012. ISBN 978-80-260-3058-4.

DORŮŽKA, Lubomír, ed. Československý jazz: Minulost a přítomnost. Praha: Supraphon, 1967.

DORŮŽKA, Lubomír. Karel Vacek. Praha: Supraphon, 1984.

DORŮŽKA, Lubomír, ed. - DUCHÁČ, Miloslav, ed. Karel Vlach, 50 let s hudbou.

Praha: Ekopres, 2003. ISBN 80-86119-63-7.

DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma jazzu. Praha: Mladá fronta, 1990.

DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma paměti. Praha: Torst, 1997. ISBN 80-7215-034-0.

DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha: Mladá fronta, 1981.

FIKEJZOVÁ, Jiřina. Povolání: textařka. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0738-5.

HÁLA, Vlastimil. Základy aranžování moderní populární hudby. Praha: Panton, 1980.

HLOBIL, Emil. Nauka o hudebních formách. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963.

HOLZKNECHT, Václav. Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p., 1957.

HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby VI - Hudba 20. Století (2). Praha: Euromedia Group, k. s. - Ikar, 2007. ISBN 978-80-249-0978-3.

HYBŠ, Václav - FRÝBA, Miloš. Kde jsou noty, tam je bída: Václav Hybš vzpomíná. Praha: Tváře, 2002. ISBN 80-86574-02-4.

JANEČEK, Karel. Harmonie rozborem. Praha: Supraphon, 1982.

JANEČEK, Karel. Melodika. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956.

JIRÁK, Karel Boleslav. Nauka o hudebních formách. Praha: Hudební matice umělecké besedy, 1946.

KLEMENT, Miloslav. Nástroje symfonického orchestru. Praha: Panton, 1961.

KOFROŇ, Jaroslav. Učebnice harmonie. Praha: Supraphon, 1968.

KOTEK, Josef. Dějiny české populární hudby a zpěvu (1918 –1968). Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0634-6.

KOTEK, Josef. Kronika české synkopy 1, 1903-1938. Praha: Supraphon, 1975.

KOTEK, Josef. Kronika české synkopy 2, 1939-1961. Praha: Supraphon, 1990.

KOUKAL, Milan. Sága rodu Vejvodů: jazzman s polkou v krvi. [Praha]: Petrklíč, [2005?]. ISBN 80-7229-115-7.

KRAUTGARTNER, Karel. O instrumentaci tanečního a jazzového orchestru. Praha: Panton, 1961.

KROTIL, Zdeněk. Aranžování pro moderní taneční orchestr. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960.

MARTÍNKOVÁ, Alena, ed. Čeští skladatelé současnosti. Praha: Panton, 1985.

MATZNER, Antonín. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. 1, Část věcná. 2., dopl. vyd. Praha: Supraphon, 1983.

MATZNER, Antonín. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. 3, Část jmenná - Československá scéna. Praha, 1990.

MĚCHÝŘ, Jan. O novodobých dějinách Československa. Praha: Magnet - Press, 1991.

MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-238-3.

PATZAKOVÁ - JANDOVÁ, Anna. Prvních deset let Československého rozhlasu. Praha: Radiojournal, 1935.

PETR, Zdeněk. Hudba přítelkyně: padesát let za redakčním, režijním i psacím stolem. [Česko]: Jiří Petr, 2003. ISBN 80-239-1661-0.

POLÁK, Jiří. Když králem byl SWING: Jaroslav Malina nejen v rytmu swingu. Praha: Ostrov, 2006. ISBN 80-86289-46-X.

POLEDŇÁK, Ivan. Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu. 2., nezměn. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. Skripta. ISBN 80-244-1256-X.

POLEDŇÁK, Ivan. Kapitolky o jazzu. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1961.

POŠ, Vladimír. Nauka o hudebních formách. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1961.

SIVÁČEK, Jan. Kompozičná práca aranžéra modernej tanečnej hudby. Bratislava: Panton, 1967.

SLINÁ, Ingrid. Ezechiel Ambros. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. ISBN 978-80-244-2909-0.

SOMMER, Karel. Z dějin oděvního průmyslu na Prostějovsku. Prostějov: Oděvní průmysl v Prostějově, 1970.

SUCHÝ, Jiří. Historky Ferdinanda Havlíka: jak je zapsal a převyprávěl Jiří Suchý. Praha: Maxdorf , 2006. ISBN 978-807345-165-3.

ŠTEFANIDES, Jiří a kolektiv. Kalendárium dějin divadla v Olomouci (od roku 1479). Praha: Nakladatelství pražská scéna, 2008.

TRAXLER, Jiří. Já nic, já muzikant. Praha: Magnet - Press, 1994. ISBN 80-85434-92-X.

TRAXLER, Jiří. Život v rytmu swingu. Praha: BVD, 2012. ISBN 978-80-87090-55-8.

VINCENEC, Tomáš. Místopis prostějovských hostinců a spolkových domů: 1900-2000. 2. vydání, Prostějov: Adnoc Europe Trading, 2009.

VRUBEL, Vlastimil. To byl Alfons Jindra. Kostelec na Hané: Jola, 2008.

VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník II. díl: Skladatelé a hudební spisovatelé. Vizovice: Lípa, 1998. ISBN 80-86093-23-9.

ZAPLETAL, Jiří - MAJER, Jiří. Gustav Brom: Můj život s kapelou. Praha: Thalia, 1994. ISBN 80-900684-2-1.


Periodika


Hlasy z Hané, roč. 1918-1944

Kulturní kalendář, roč. 1955–1962,

Kulturní zpravodaj, roč. 1962–1968.

Taneční hudba a jazz - sborník statí a příspěvků k otázkám jazzu a moderní taneční hudby. roč. 1960-1968.

Melodie. roč. 1971–1990.

Štafeta, 1968–1990

Zprávy národního výboru, roč. 1945–1948.


Prameny


Almanach ke 100. Výročí založení Obchodní akademie v Prostějově 1894–1994.

Bulletin č. 3, Jazzový festival Kroměříž 1982. Kroměříž: Okresní kulturní středisko, duben 1982.

Deník hudebního souboru místní skupiny L. H. v Prostějově: vedoucí Sadovský Šimon. Rukopis uložen u Otakara Sekory v Prostějově.

Dopis ředitele Lucerny Františka Spurného Karlovi Kovaříkovi ze dne 28. června 1944. A Kopie dopisu v osobním archívu Ivo Přikryla v Prostějově.

Jazzový orchestr Ladislava Habarta, nahráno z desek ESTA z let 1945–1946. [CD]. Beroun.

KLEMPÍŘ, Jaroslav. HRUŠKY SLÁDNOU. [Gramodeska]. Praha: Panton, 1971. BIEM 44 0398.

KOTAS, Miloslav a kol. Jubilejní ročenka k 50. výročí založení Střední průmyslové školy oděvní v Prostějově, 1919–1969. Prostějov: SPŠO v Prostějově, 1969.

Lidová škola umění Vladimíra Ambrose v Prostějově, výroční zprávy a ročenky za roky 1962–1980.

LISKA, Ivan. Vzpomínky [1996?]. Rukopis uložen v osobním archívu Ivo Přikryla v Prostějově.

MAZÁNEK, K. a kol. Medailonek tanečního mistra Vlastimila Jirotky. [DVD]. Prostějov. Kopie v osobním archívu Ivo Přikryla.

Městská hudební a pěvecká škola Dr. Leoše Janáčka v Prostějově, výroční zprávy a ročenky za roky 1936–1961.

MUCHA, Jaroslav ed. Adresář města Prostějova a politického okresu. Prostějov: Josef Vrla, 1933.

MUCHA, Jaroslav ed. Adresář města Prostějova a politického okresu. Prostějov: Městská rada, 1939.

MUCHA, Jaroslav ed. Adresář města Prostějova a politického okresu. Prostějov: Místní národní výbor, 1947.

Muzeum Prostějovska v Prostějově, fond: Divadlo Hanácké obce.

NEMO, Harry. ZROZENÍ SWINGU. [Gramodeska]. Praha: Panton, 1971. BIEM 44 0398.

Program 2. Koncertu - Jazzový festival Kroměříž 1980, pátek 18. dubna.

Programy koncertů orchestru Karla Vlacha: koncertní turné 1941, koncerty 18. a 21. října 1943, Lucerna.

Program koncertů orchestru R. A. Dvorského: koncertní turné 14. 5. – 31. 5. 1941.

Sjezd swingařů: desetiletí české swingové hudby 1939/1949. [Gramodeska, textová studie J. Kotek]. Praha: Supraphon, 1968. MONO 0 13 0531-32.

Státní okresní archív, fondy: Archív města Prostějova, Městský národní výbor Prostějov,

Osobní fond JUDr. Bohuslav Kraus, Národní škola Stražisko, Státní reálné gymnázium v Prostějově.

XVIII. výroční zpráva Státního československého dívčího reálného gymnázia v Prostějově, školní rok 1936–1937.


Rozhovory, korespondence a články


Dopis Antonína Juliny Vlastimilu Vrubelovi ze dne 23. 7. 1997. Kopie dopisu v osobním archívu Ivo Přikryla v Prostějově.

KOTÁLOVÁ, Stanislava. Basu rodáka ze Suchdola ocenili V+W i R. A. Dvorský.

In: Prostějovský deník, 11. února 2009, s. 8.

Rozhovor s Anežkou Navrátilovou - 13. 3. 2013 a 19. 3. 2013 v Prostějově.

Rozhovor s Jiřím Dvorským - 5. 4. 2013 v Prostějově.

Rozhovor s Vlastimilem Vrubelem - 6. 4. 2013 v Prostějově.

Rozhovor s Otakarem Sekorou - 14. 4. 2013 v Prostějově.

Rozhovor s Františkem Hanykem - 17. 4. 2013 a 9. 11. 2013 v Prostějově.

Rozhovor s Josefem Valdou - 20. 4. 2013 a 29. 8. 2013 v Prostějově.

Rozhovor s Lubomírem Bočkem - 8. 9. 2013 ve Stražisku.

Rozhovor s Ladislavem Adamíkem - 11. 9. 2013 v Prostějově.

Rozhovor s Milanem Neckařem - 12. 9. 2013 a 16. 9. 2013 v Prostějově.

Rozhovor s Jaroslavem Langerem - 27. 11. 2013 v Prostějově.

Rozhovor s Květoslavou Kravákovou - 3. 12. 2013 v Prostějově.

Rozhovor s Boženou Medkovou (Machalíčkovou) - 12. 1. 2014 v Prostějově.

Rozhovor s Jiřím Procházkou - 7. 1. 2014 v Prostějově.

Rozhovor s Miroslavem Jachníkem - 15. 1. 2014 v Prostějově.

Rozhovor s Ivo Moravusem - 21. 1. 2014 v Praze.

Rozhovor s Milošem Balcaříkem - 14. 3. 2014 v Olomouci.

ŠLAPANSKÁ, Eva. Hovoříme s jazzovým kytaristou Antonínem Julinou. In: Štafeta, 1987, roč. 19, č. 4, s. 9 - 12.


Internet



Anotace

Jméno autora: Mgr. Ivo Přikryl

Katedra, fakulta, univerzita: Katedra muzikologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

Název práce: Swingové a taneční orchestry v Prostějově v letech 1939–1989

Vedoucí práce: PhDr. Ingrid Silná, Ph.D.

Počet stran: 140 + 25

Počet znaků: 243671

Počet příloh: 39

Počet titulů použité literatury a pramenů: 103



Text životopisu je pod licencemi GFDL a CC-BY-SA 3.0

Počet zobrazení stránky

Jaromir Kanak. Používá technologii služby Blogger.
© VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA 2017

Návštěvník těchto stránek(www.jaromirkanak.com) je oprávněn bezplatně konzumovat veškerý zobrazovaný obsah, jakékoli kopírování či komerční užívání obsahu je zakázáno. (chcete-li obsah sdílet můžete kopírováním přímého linku na danou stránku)