2016-04-03

Jsoucno

Svět neobyčejných možností, svět bez konce a začátku, svět rozsáhlý tak jak rozsáhlá je lidská představivost, jedno místo jeden čas a veškerý shluk událostí v jednom bodě, není více rozměrů není jich méně je prostě jeden... jeden bod. Vše bylo, vše je, vše bude, vše to je ta imaginace, to je ten blud, kterým se mnozí nechávají unést, přemýšlí, hledají složitosti, ale ono to prostě JE.

Dřív jsem přemýšlel, přemýšlel jsem, jak jen to může být proč všechna náboženství odpovídají tak pohrdavě, bez diskuzí: Jsoucno - je! Jakoby to bylo uspokojivou odpovědí na prostou otázku mladého hocha na smysl bytí: "a kdo stvořil Boha, když Bůh stvořil nás? Kde Bůh žije? a pokud jej někdo stvořil kdo stvořil toho kdo jej stvořil a kde je ten kdo ho stvořil? A proč a proč a proč???" tak nějak a stále dokola, jak kafemlýnek zaseknutý v prosté otázce života a smrti, početí a zrození, zkrátka bytí.

Vím, že není ohně bez kouře, vím, že těžko mladíkovi něco vysvětlovat, ale proč mi to začlo býti jasné až po tolika letech? Bůh tedy TO co tím všichni označují prostě JE, realizuje sebe do vesmiru, který všude kolem vidíme, my jsme jeho pouhou představou a není ani nemůže být zde tedy více rozměrů, jak se nás naše věděcké špičky snažily po léta přesvědčit, reálně neexistují ani naše tři rozměry, existuje jen jeden, jediný, tedy žádný.

Dřív jsem přemýšlel jako ten malý hloupý tázající se kluk, kdeže žije tedy ten Bůh, představoval jsem si jak žijeme v nějaké virtuální realitě a jak nás prostře jednoho po druhém odpojují od stroje a následně pokračujeme v životech mimo námi známý svět, to měla být ta nádstavbová realita, to měla být ta hmota to dle jakého to vzoru jsme stvořeni... jenže jak by tedy vypadala hmota když naše námi známá hmota je reálné nic? Jen energie? Nejdříve naši moudří mužové zjistili, že se skládáme z rotujícího čehosi vyplněného velkým prázdnem s čímsi malinkatým uprostřed, aby zjistili, že to malinkaté uprostřed se skládá z dalších malinkatých nicek opět vyplněných velkým prázdnem, aby to vše byla pouhá energie a aby uprostřed uvnitř toho všeho bylo pouhé nic, stejně jako když jdeme na dřeň počítačové simulaci... a tak jsem usoudil, že hrajeme jen jednu velkou sofistikovanou hru, že nás prostře uzavřeli do stroje a ať se zde realizujeme... nádharně to zapadá do všelikých světových náboženství nádherně to sedí až na... na prostý fakt zachycující prazákladní otázku, jak to vypadá mimo tuhle hru? jak si představit tuhle hmotu... až mi to jednoho dne došlo... došlo mi, že hmota není... není nádstavba, neexistuje něco nad... odpověď je při pohledu opačném, odpověď je uvnitř nás... to nad to z čeho se skládáme je energie a energie/myšlenka je to to nás tvoří, vše tu má smysl, vše tu má pravidla, vše má svůj řád a tak mi to došlo: my jsme JSOUCNO... my jsme ON.


Kategorie

Počet zobrazení stránky

Jaromir Kanak. Používá technologii služby Blogger.

© VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA 2017

Návštěvník těchto stránek(www.jaromirkanak.com) je oprávněn bezplatně konzumovat veškerý zobrazovaný obsah, jakékoli kopírování či komerční užívání obsahu je zakázáno. (chcete-li obsah sdílet můžete kopírováním přímého linku na danou stránku)